4. kapitola - Sedmero Potterů pokračování

2. února 2008 v 12:51

" - protože to je poprvé pro všechny z nás," řekl Ron.
"Tohle je jiné, tvářit se, že jsem to já - "
"No, nikomu z nás se to moc nelíbí, Harry," řekl Fred vážně. "Představ si, že se něco pokazí a my zůstaneme navždy divně šlachovití."
Harry se ale nezasmál.
"Nemůžete to provést, dokud nebudu spolupracovat, potřebujete, abych vám dal svůj vlas."
"Tak tím ten plán padá," řekl George. "Zřejmě nemáme šanci z tebe dostat jediný kousek vlásku, pokud nebudeš spolupracovat."

"Jo, nás třináct proti jednomu, který ještě ani nemůže používat kouzla, nemáme šanci," řekl Fred.
"Legrační," řekl Harry, "opravdu srandovní."
"Bude-li muset přijít na řadu síla, tak přijde," zamručel Moody, jehož kouzelné oko se teď chvělo v oční jamce, jak se soustředilo na Harryho. "Všichni přítomní jsou dospělí a jsou připraveni nést ta rizika."
Mundungus pokrčil rameny a ušklíbl se. Magické oko se na něj natočilo tak, že koukalo skrz Moodyho hlavu.

"Tak už žádné dohady. Čas běží. Chci pár tvých vlasů, kluku, hned teď."
"Ale to je šílené, není třeba - "
"Není třeba!" zavrčel Moody. "S Ty-víš-kým a polovinou ministerstva na jeho straně? Pottere, když budeme mít štěstí, naláká ho falešná stopa a bude se tě snažit získat až třicátého, ale není blázen, aby nenechal alespoň jednoho či dva Smrtijedy hlídat terén, přesně to bych udělal já. Dokud působí kouzlo tvé matky, nemohou se k tobě nebo k tomuhle domu dostat, ale brzy už působit přestane a oni ví, co mají dělat. Naše jediná šance je odlákat ho. Ani Ty-víš-kdo se nemůže rozdělit na sedm částí."

Harry zachytil Hermionin pohled a zadíval se nepřítomně do zdi.
"Takže, Pottere, byl byste tak laskav a podal mi pár svých vlasů?"
Harry se podíval na Rona, který na něj zíral s pohledem, říkajícím "prostě-to-udělej."
"Teď hned!" zabručel Moody.
Zatímco na něj všichni zírali, zvedl Harry ruku ke své hlavě, chytil pár svých vlasů a trhl.
"Dobře," řekl Moody, dokulhal se k němu a přitom otevřel lahvičku s lektvarem. "Sem s tím, prosím."
Harry upustil své vlasy do toho bahnitého roztoku. V tu chvíli, kdy se vlasy dotkly jeho povrchu, změnil se lektvar na jasně zářivé zlato.
"Ah, vypadáš mnohem chutněji, než Crabbe a Goyle, Harry," řekla Hermiona dříve, než zachytila Ronovo zvednuté obočí, načež mírně zrudla a řekla, "Vždyť víš, co tím myslím - Goylův lektvar chutnal jako uhlí."
"Dobré, falešní Potterové, seřaďte se, prosím, zde," řekl Moody.
Ron, Hermiona, Fred, George a Fleur se seřadili před zářivým dřezem tety Petunie.
"Jeden nám chybí," řekl Lupin.

"Tady," řekl Hagrid nevrle, zvedl Mundunguse za zátylek a upustil ho přímo za Fleur, která svraštila svůj nos a zařadila se mezi Freda a George.
"Jsem voják, dříve jsem byl ochránce," řekl Mundungus.
"Nech si to," zahučel Moody. "Jak jsem ti už řekl, ty bezpáteřný červe, pokud se setkáme s nějakým Smrtijedem, bude tento chtít Pottera získat, ne zabít. Brumbál vždycky říkal, že Ty-véš-kdo bude chtít skoncovat s Potterem sám. Ochránci jsou ti, kteří jsou v ohrožení a mohou mít obavy, že je Smrtijedi zabijí."
Mundungus nevypadal moc jistě, ale Moody už mezitím vytahoval ze svého hábitu půl tuctu skleniček velikosti čajového šálku, rozdal je a pak do každého z nich nalil část Mnoholičného lektvaru.
"Takže všichni inaráz…"

Ron, Hermiona, Fred, George, Fleur a Mundungus se napili. Všichni zalapali po dechu, ušklíbli se, jakmile jim lektvar doputoval do hrdla a najednou se jejich rysy začaly roztahovat a probublávat jako horký vosk. Hermiona a Mundungus povyrostli, Ron, Fred a Geroge se zmenšili, ztmavly jim vlasy, Hermioně a Fleur jako kdyby se protáhly lebky dozadu.
Moody nevypadal překvapeně a dal se do uvolňování provazů na velkých pytlích, které s sebou přivezl. Když se narovnal, stálo před ním šest Harry Potterů, sípajících a funících.
Fred a George se otočili k sobě a řekli si navzájem "sakra - jsme stejní!"
"Nevím, ale myslím, že pořád vypadám líp," řekl Fred, když si prohlížel svůj odraz v konvici.
"Tfuj," řekla Fleur, když se prohlédla v odrazu na dvířkách mikrovlnné trouby, "Bille, nedívej sse na mě, jsem šeredná."

"Pro ty z vás, kterým jsou vaše současné šaty velké, jsem něco přivezl," řekl Moody a ukazoval na první pytel, "a podobně obráceně. Nezapomeňte na brýle, v boční kapse jich je šest. A až se obléknete, zavazadla máte ve druhém pytli."
Skutečný Harry si pomyslel, že tohle je snad ta nejbizarnější věc, kterou kdy viděl, a to že viděl opravdu zvláštní věci. Sledoval, jak se šestero identických kopií přehrabuje v pytlích, vytahuje šaty, nasazuje si brýle a odkládá jejich vlastní věci stranou.Už je skoro chtěl požádat i o to, aby trochu více respektovali jeho soukromí, jelikož se všichni začali beztrestně svlékat, jistě mnohem odvážněji, když ukazovali jeho tělo, než jak by to zvládli se svým.
"Věděl jsem, že Ginny o tom tetování lže," řekl Ron, když se díval dolů na svou holou hruď.
"Harry, ty teda vidíš hrozně," řekla Hermiona, když si nasadila brýle.
Jakmile se oblékli, vzali si falešní Harryové batohy a soví klece s sněhobílými sovami z druhého pytle.

"Dobře," řekl Moody, jakmile se sedmero oblečených, obrýlených a zavazadly ověšených Harry Potterů postavilo před něj. "Rozdělíme se takto: Mundungus bude cestovat se mnou na koštěti - "
"Proč mám letět s Vámi já?" zanadával si Harry, stojící nejblíž u zadních dveří.
"Protože jsi ten, na kterého musíme dávat pozor," zavrčel Moody a s jistotou, že se jeho oko nepohlo z Mundunguse, pokračoval, "Arthur a Fred - "
"Já jsem Geroge," řeklo dvojče, na které Moody ukazoval. "To nás nedovedete rozlišit ani když jsme oba proměněni v Harryho?"
"Pardon, Georgi - "
"Jen si z Vás dělám srandu, opravdu jsem Fred - "
"Dost už blbnutí!" zavrčel Moody. "Ten druhý, Fred, George, nebo kdo vlastně jsi, půjde s Remusem. Slečna Delacourová - "
"Fleur vezmu na testrálovi," řekl Bill. "Nemá rád košťata."
Fleur si za něj popošla stoupnout a přitom se zaksichtila tak, že Harry doufal, že se už nikdy tenhle výraz na jeho obličeji neobjeví.
"Slečna Grangerová s Kingsleym, opět na testrálovi - "
Hermiona popošla ke Kingsleymu, jenž se na ni klidně usmál. Harry věděl, že ani Hermiona nemá ráda košťata.

"Načež už zbýváme jen my dva, Rone," řekla Tonksová vesele a při svém mávání zavadila o tetiny květiny.
Ron ale nevypadal tak potěšeně, jako Hermiona.
"A ty deš se mnou, Harry, je to dobrý?" řekl Hagrid a vypadal malinko nedočkavě. "Pojedem na motorce, košťata a testrálové neunesou mou tíhu, chápeš. Tady na sedačce už neni moc místa, takže pojedeš na vozejku."
"To je super", řekl Harry, nepříliš pravdivě.
"Myslíme si, že tě Smrtijedi budou očekávat, že poletíš na koštěti," řekl Moody, který zřejmě odhadl, jak se Harry cítí. "Snape měl dost času říct jim všechno, na co nikdy dřív nebyl čas, takže když narazíme na Smrtijedy, věřím, že si vyberou toho Pottera, který se bude na koštěti cítit jako doma. Takže dobrá," pokračoval, zavázal pytel s věcmi falešných Potterů a vydal se zpět ke dveřím, "Asi do tří minut bychom měli odletět. Nemá smysl zamykat zadní dveře, Smrtijedy to venku nezdrží, jestli tě sem přijdou hledat. Tak pojďme…"
Harry si spěšně vzal svůj batoh, Kulový blesk, Hedvičinu klec a vydal se za ostatními do temné zahrady.

Ze všech stran začaly létat lidem do rukou košťata, Kingsley už pomohl Hermioně na testrála, stejně jako Bill Fleur. Hagrid stál u své motorky s nasazenými brýlemi.
"To je ona? Je to Siriova motorka?"
"Přesně ona," řekl Hagrid a koukal při tom na Harryho. "A když jsi s ní jel naposledy, Harry, vešel ses mi na jednu ruku!"
Harry si nemohl pomoct, ale cítil se drobet poníženě, když si sedal do vozíku. Ron se na něj culil, když ho zahlédl sedět tam, jako dítě na kolotočích v elektrickém autíčku. Harry si složil batoh a koště pod nohy a Hedvičinu klec mezi nohy. Bylo to extrémně nepohodlné.
"Arthur to drobet vylepšil," řekl Hagrid, nedbaje na to, jak nepohodlně se Harry musí cítit. Posadil se obkročmo na motorku, která se drobet prohla a zaryla se několik centimetrů do země. "Teď umí pár triků. Tenhle byl můj nápad." Ukázal svým tlustým prstem na purpurové tlačítko u rychloměru.

"Buď, prosím, opatrný, Hagride," řekl pan Weasley, který stál u nich a držel své koště. "Ještě pořád si nejsem jist, jestli to bylo rozumné a určitě bys to neměl používat mimo nebezpečí."
"Tak dobrá," řekl Moody. "Všichni se připravte, chci, abychom vystartovali naráz, jinak bude veškerá snaha o zmatení nepřítele marná."
Všichni pokývali hlavami, že rozumí.
"Teď se drž pevně, Rone," řekla Tonksová a Harry jen zpozoroval, jak se Ron provinile podíval na Lupina, když chytal Tonksovou kolem pasu. Hagrid nakopl motorku, ta zařvala jako drak a boční vozík začal vibrovat.
"Hodně štěstí všem," zakřičel Moody. "Uvidíme se za hodinku v Doupěti. Vyrazíme na 'tři'… Raz… dva… tři!"

Motorka začala neskutečně řvát a Harry cítil, jak se vozík naklonil. Jak rychle stoupali k nebesům, mírně se mu zamlžily oči a vlasy za ním vlály. Okolo něj se do vzduchu vznášela košťata a za testrály byly vidět jen jejich dlouhé mávající ocasy. Harryho nohy, namačkané ve vozíku s Hedvičinou klecí a jeho batohem byly už otlačené a začaly dřevěnět. Bolest už byla tak silná, že se zapomněl naposledy podívat na dům číslo čtyři v Zobí ulici. Když se podíval přes bok vozíku, nedokázal už rozeznat, který dům to vlastně byl.
A pak, odnikud a z ničeho, byli obklopení. Minimálně třicet zahalených postav, jakoby zavěšených ve vzduchu, zformovalo obrovský kruh, doprostřed kterého vlétli nedbale všichni členové Řádu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama