několik krátkých hororových příběhů

9. února 2008 v 16:22 |  horory.hororové příběhy
PŘÍTELKYNĚ
Moje přítelkyně Petra a já jsme se zanly od školky.Všechny ty roky jsme byly nerozlučné kamarádky.Nikomu se nepovedlo nás rozdělit.Ale potom přišla Dana...Byla v naší třídě nová a hned od začátku všechno po Petře napodobovala.Sledovala nás na každém kroku.Všechno, co Petra udělala, ona také.Nakonec se nám to zdálo docela vtipné a nic špatného nás přitom nenapadalo.Později nám to už ale začalo být divné.Jednoho dne knám Dana přišla a řekla: Petro, od zítřka jsme mi dvě spojené.A ty, Kláro se raději už teď rozluč se svou kámoškou.Měla jsem hrozný šok, ale nedala jsem na sobě nic znát a mlčela jsem.Příští den jsem nemohla Danu nikde najít.Když přišla Petra a já jsem ji pozdravila, zjistila jsem, že sní není něco v pořádku.Měla jsem pocit, jako by přede mnou stála Dana.Od toho dne už mě Petra nikdy ani nepozdrasvila a já jsem jí raději šla z cesty.Dana už do školy nepřišla, učitelka nám řekla že se odstěhovala...
KOČIČÍ AMULET
Cestou domů chodím vždy kolem malého rybníku u lesa.Jednou jsem cestou domů našla v trávě řetízek.Zvedla jsem ho a když jsem si ho pořádně prohlédla, zjistila jsem, že na něm je přívěšek ve tvaru kočičí hlavy.Řetízek se mi moc líbil.A tak jsem si ho hned dala kolem krku a šla jsem domů.Ale v dalších dnech se mi nic nedařilo-moje nejlepší kamarádka se se mnou příšerně pohádala, ve škole jsem dostávala jen špatný známky a nakonec jsem zjistila, že mě přítel podvádí!Že by za mou sůlu mohl můj řetízek?To jsem nevěděla, ale rozhodla jsem se, že ho zase raději vrátím.Šla jsem k rybníku a velkým obloukem jsem ho do něho hodila.Od toho okamžiku se všechny moje problémy samy od sebe vyřešily.Ale když jsem šla za pár dní zase kolem jezírka, nevěřila jsem svým očím: na hladině plavala spousta mrtvých ryb!
TAJEMNÝ OBRAZ
Jednou v zimě (už byla tma) jsem neměla co dělat, tak jsem si začala číst.Najednou jsem slyšela nějaké skuhrání.Venku začalo pršet.Myslela jsem si, že se mi to zdálo, tak jsem šla spát.Buch§Slyšela jsem, že něco spadlo.strašně jsem se lekla, protože jsem byla doma sama.Rozsvítila jsem si, abych se koukla co to bylo.Náhle zhaslo světlo!Nic jsem neviděla, tak jsem šla spát.V noci jsem se vzbudila a viděla nějakou postavu.Myslela jsem, že to byla mamka, tak jsem zase usnula.Ráno jsem se probrala a na lednici byl vzkaz: budu spát u babičky.Já na to zapoměla.Máma spala u babičky.Tak co to bylo u nás doma?Najednou jsem uviděla svého křečka, jak utíká po pokoji.Vžďyt byl zavřený!Co se večer stalo?Co, nebo kdy byl u nás?To ještě nevím, ale chci to co nejdřív zjistit!
JIZVA
Po autonehodě, kterou jsem zažila jako šestiletá, mi na obličeji zůstala ošklivá jizva.Když jsem před nedávnem o půlnoci šla vyvenčit našeho pejska, uviděla jsem na lavičce u břehu řeky ženu.Přátelsky mi pokynula, abych si sedla vedle ní.Viděla jsem, že je překrásná.Obě dvě jsme mlčky pozorovaly hladinu.Najednou její ruka se dotkla mojí jizvy.Ikdyž mi to bylo trapné, nikdy jsem se tak dobře necítila.Po chvíli jsem se s ní rozloučila a šla domů.Ve svém pokoji - jsem se náhodou podívala do zrcadla.Moje jizva zmizela!Rozhodla jsem se, že znovu poběžím k řece.Ta žena stále seděla na lavičce, ale přes obličej měla černý šátek.Když jsem k ní přišla, opatrně jsem zvedla šátek a podívala jsem se jí do obličeje.Najednou jsem na jejím čele poznala svou jizvu.Ta žena se na mě usmála a řekla:Buď šťastná...
VĚŘTE-NEVĚŘTE
Muž jménem Peter zkoumal nadpřirozené jevy. Za celou dobu 20-ti let nepřišel ani na 1 pravdivý případ. Na paranormální jevy nevěřil, až do chvíle, kdy přijel do malého městečka a seznámil se s milou dívkou Sophií. Vždy, když ji chtěl doprovodit večer domů, nechtěla. Vždyť prý bydlí naproti v domě s číslem 13. Takto se Peter se Sophií scházel asi týden. Jednoho dne ale Sophie nikde nebyla. Peter se tedy šel zeptat naproti do domu s číslem 13. Tam mu však řekli, že tam nikdo takový nebydlí a že ten dům už 20 let patří nějaké rodině. Vtom však Peter uviděl Sophii, jak utíká směrem ke hřbitovu. Peter se rozběhl za ní, ale Sophie zmizela. Peter stál u hrobu nějaké Sophie, která zemřela před 20-ti lety.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kacik kacik | Web | 28. března 2008 v 17:08 | Reagovat

máš to tu fakt pěkný...móóóóc se mi to tady líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama